Od Jiříka

Proč zvoním?

Jednou k nám přijel děda a zeptal se, kdo mu pomůže zvonit. Přihlásila se moje sestra Barča. Já  nechtěl, bál jsem se té výšky a zvonů. Barča se vrátila ze zvonění nadšená, jak se jí zvonění líbilo. Podruhé jsem šel já a Barča ne. Ale na zvony nezapomněla a občas také jde se mnou zvonit.

Já už zvoním pravidelně v úterý v 18 hodin, v pátek v 18 hodin a v neděli zvoním na ranní mši, na kterou jdu poté ministrovat. Také když v týdnu nebo v neděli někdo ze zvoníků nemůže přijít zvonit, tak ho zastoupím. Už umím zvonit současně s Marií i Zikmundem, a když se zvoní na všechny tři zvony, mohu také zvonit s umíráčkem. Nebude dlouho trvat a budu zvonit se třemi najednou, jako Tomáš. Od 30. listopadu zvoním také s adventníkem na ochozu. To je moc těžké zvonění.

(Jirka, 4.třída a nadějný zvoník)